[ Pobierz całość w formacie PDF ]
na dìtech, co mi dobrého udìlali. Lehotský, chudák, vypro-
vázel mne na míli cesty a Johanku mi nesl. Byl nerad, ~e jsem
odeala, u nás byla jeho Praha. Plakali jsme oba dva pøi lou-
èení. Dokud byl v Nise, chodíval se modlit na Jiøíkùv hrob ot-
èenáaek, oni se mìli rádi jako rodní bratøí. Ve francouzské
vojnì vzal zasvé. Pánbùh mu dej lehké odpoèinutí.
A jak jsi se dostala s tìmi dìtmi do Èeh? tázala se knì~-
na dále.
Mnoho jsem zakusila, milostivá paní, po cestì. Nebyla jsem
povìdoma cest, a tudy jsme bloudìním mnoho èasu zmaøily.
Nohy mìly jsme plny krvavých mozolù, dìti i já, a mnohdy pla-
kaly hladem, umdlením a bolestí, kdy~ jsme dlouho na misto
dorazit nemohly. `eastnì dostala jsem se s nimi do Klad-
ských hor, a to jsem u~ byla jako doma. Já pocházím z Olea-
nice, ze slezských hranic, ale milostivá pani nebude beztoho
vìdìt, kde je Oleanice. Kdy~ jsem se ale blí~ila k domovu, tu
mi padl jiný kámen na srdce. Myslila jsem, zdali jeatì rodièe
na~ivu zastihnu a jak mne asi pøijmou. Dali mi s sebou hezké
vybytí, a já se vracela skoro s holýma rukama a pøivádìla si
tøi sirotky. Co mi asi øeknou?
To mi celou cestu zaznívalo v uaích. Bála jsem se také, jest-
li se smutná zmìna nestala po ty dvì léta, co jsem o nich ne-
slyaela.
A co~ jste jim nikdy nepsali, aspoò tvùj mu~, kdy~ ty ne?
divila se knì~na.
Ten zpùsob mezi námi není, abychom si posílali listy. Vzpo-
mínáme na sebe, modlíme se jeden za druhého a pøi pøíle~i-
tosti, kdy~ se trefí známý èlovìk, poaleme vzkázání, jak
se komu vede. Takový lístek, èlovìk neví, kdo ho do rukou
dostane a kam se octne. Mùj tatík psával nìkdy listy vojákùm
rodilým z naaí vsi, co le~eli kdesi a~ daleko za hranicemi, kdy~
se chtìli rodièe dovìdít, jsou-li pøece ~ivi neb ne, anebo jim
pár zlatých penìz poslali. Ale kdy~ se pak vrátili, øíkávali, ~e
nic nedostali. A tak to je, milostivá paní, kdy~ pøijde takhle
psaní od sprostého èlovìka, to leckdes uvázne.
To si nemysli, staøenko, vskoèila jí do øeèi knì~na, ka~dý
takový list, buïsi od kohokoliv, musí pøijít do rukou toho,
na koho je nadepsán. Nikdo jiný nesmí si jej podr~et ani jej
otevøít, je na to veliký trest.
Sluaná vìc to a já milostivé paní vìøím, ale co~ je to vaec-
ko platno, kdy~ my se pøece radìji svìøíme dobrému èlovì-
ku. Na takový kousek papíru nedá se pøece vaecko dùklad-
nì napsat, èlovìk by se jeatì rád zeptal na to a na ono,
a nemá koho; ale kdy~ pøijde takhle handlovní èlovìk neb ti
poutníèkové, ti u~ povìdí vaecko spravedlivì od slova k slovu.
Byla bych já se také o naaich více dovìdìla, ale ~e byly ty
nepokoje, málo lidu pøecházelo.
Sveèeøívalo se, kdy~ jsem dorazila s dìtmi do vesnice; bylo
to v létì, a v tu dobu vìdìla jsem, ~e jedí. `la jsem zadem
skrze sady, aby mne lidé nepotkávali. Z naaeho statku vybìhli
psi a atìkali na nás. Volala jsem je, ale oni jeatì více atìkali.
Polily mne slze, tak mi to bylo líto. - Já jsem, blázínek, ne-
vzpomnìla, ~e je tomu patnáct let, co jsem z domova odeala,
a to ~e nejsou ti psi, je~ jsem krmívala. - V sadì bylo mnoho
mladých stromkù vysázeno, plot byl opraven, na stodole byl
nový kryt, ale hruaku, pod kterou jsem s Jiøím sedávala, za-
sáhl bo~í posel (blesk), mìla sra~ený vraek. U vedlejaí chalu-
py nezmìnilo se nic; tu pøejmul tatík od nebo~ky Novotné
za výminek. Novotná byla ta, co dìlala ty húnì, a mùj nebo~-
tík byl její syn. U chaloupky byla malièká zahrádka, nebo~ka
v~dy mívala záhon petr~elky, cibule, nìjak køíèek kadeøavého
balaámu, aalvìj, a jak toho tøeba bylo v domácnosti, a ona
byla milovnice koøení jako já. Jiøí upletl jí z proutí plot okolo té
zahrádky. Jeatì to byl ten samý plot, ale zahrádka byla trávou
zarostlá, jen trochu té cibule tam bylo. Z boudy vylezl starý
pes napolo slepý. ,Chlupáèku, znáa mne? volám na nìho, a on
se mi zaèal tøít okolo nohou. Já myslila, ~e mi srdce lítostí
pukne, kdy~ mne ta nìmá tváø poznala a vítala. Dìti se na mne,
chudìrky, dívaly, proè pláèu, já jim toti~ neøekla, ~e jdu k bábì
jejich, myslila jsem, jestli by se na mne pøece hnìvali, aby to
ty dìti nevìdìly. Kaapar, nejstaraí, povídal: ,Proè pláèea,
mámo, co~ nedostaneme zde nocleh? Sedni si a odpoèiò,
my poèkáme, a já ponesu ti uzlík. Hlad nemáme. Johanka
a Terezka pøisvìdèily, ~e nemají hlad, a mìly, neboe jsme aly
kolik hodin lesem a na ~ádné stavení jsme nepøialy. ,Ne, dìti,
povídám, ,tady v tom stavení narodil se váa otec a tu vedle
narodila se vaae matka a zde zùstává vaae bába a dìd. Po-
[ Pobierz całość w formacie PDF ]