[ Pobierz całość w formacie PDF ]
na d�tech, co mi dobr�ho ud�lali. Lehotsk�, chud�k, vypro-
v�zel mne na m�li cesty a Johanku mi nesl. Byl nerad, ~e jsem
odeala, u n�s byla jeho Praha. Plakali jsme oba dva p�i lou-
�en�. Dokud byl v Nise, chod�val se modlit na Ji��k�v hrob ot-
�en�aek, oni se m�li r�di jako rodn� brat��. Ve francouzsk�
vojn� vzal zasv�. P�nb�h mu dej lehk� odpo�inut�.
A jak jsi se dostala s t�mi d�tmi do �eh? t�zala se kn�~-
na d�le.
Mnoho jsem zakusila, milostiv� pan�, po cest�. Nebyla jsem
pov�doma cest, a tudy jsme bloud�n�m mnoho �asu zma�ily.
Nohy m�ly jsme plny krvav�ch mozol�, d�ti i j�, a mnohdy pla-
kaly hladem, umdlen�m a bolest�, kdy~ jsme dlouho na misto
dorazit nemohly. `eastn� dostala jsem se s nimi do Klad-
sk�ch hor, a to jsem u~ byla jako doma. J� poch�z�m z Olea-
nice, ze slezsk�ch hranic, ale milostiv� pani nebude beztoho
v�d�t, kde je Oleanice. Kdy~ jsem se ale bl�~ila k domovu, tu
mi padl jin� k�men na srdce. Myslila jsem, zdali jeat� rodi�e
na~ivu zastihnu a jak mne asi p�ijmou. Dali mi s sebou hezk�
vybyt�, a j� se vracela skoro s hol�ma rukama a p�iv�d�la si
t�i sirotky. Co mi asi �eknou?
To mi celou cestu zazn�valo v ua�ch. B�la jsem se tak�, jest-
li se smutn� zm�na nestala po ty dv� l�ta, co jsem o nich ne-
slyaela.
A co~ jste jim nikdy nepsali, aspo� tv�j mu~, kdy~ ty ne?
divila se kn�~na.
Ten zp�sob mezi n�mi nen�, abychom si pos�lali listy. Vzpo-
m�n�me na sebe, modl�me se jeden za druh�ho a p�i p��le~i-
tosti, kdy~ se tref� zn�m� �lov�k, poaleme vzk�z�n�, jak
se komu vede. Takov� l�stek, �lov�k nev�, kdo ho do rukou
dostane a kam se octne. M�j tat�k ps�val n�kdy listy voj�k�m
rodil�m z naa� vsi, co le~eli kdesi a~ daleko za hranicemi, kdy~
se cht�li rodi�e dov�d�t, jsou-li p�ece ~ivi neb ne, anebo jim
p�r zlat�ch pen�z poslali. Ale kdy~ se pak vr�tili, ��k�vali, ~e
nic nedostali. A tak to je, milostiv� pan�, kdy~ p�ijde takhle
psan� od sprost�ho �lov�ka, to leckdes uv�zne.
To si nemysli, sta�enko, vsko�ila j� do �e�i kn�~na, ka~d�
takov� list, bu�si od kohokoliv, mus� p�ij�t do rukou toho,
na koho je nadeps�n. Nikdo jin� nesm� si jej podr~et ani jej
otev��t, je na to velik� trest.
Sluan� v�c to a j� milostiv� pan� v���m, ale co~ je to vaec-
ko platno, kdy~ my se p�ece rad�ji sv���me dobr�mu �lov�-
ku. Na takov� kousek pap�ru ned� se p�ece vaecko d�klad-
n� napsat, �lov�k by se jeat� r�d zeptal na to a na ono,
a nem� koho; ale kdy~ p�ijde takhle handlovn� �lov�k neb ti
poutn��kov�, ti u~ pov�d� vaecko spravedliv� od slova k slovu.
Byla bych j� se tak� o naaich v�ce dov�d�la, ale ~e byly ty
nepokoje, m�lo lidu p�ech�zelo.
Sve�e��valo se, kdy~ jsem dorazila s d�tmi do vesnice; bylo
to v l�t�, a v tu dobu v�d�la jsem, ~e jed�. `la jsem zadem
skrze sady, aby mne lid� nepotk�vali. Z naaeho statku vyb�hli
psi a at�kali na n�s. Volala jsem je, ale oni jeat� v�ce at�kali.
Polily mne slze, tak mi to bylo l�to. - J� jsem, bl�z�nek, ne-
vzpomn�la, ~e je tomu patn�ct let, co jsem z domova odeala,
a to ~e nejsou ti psi, je~ jsem krm�vala. - V sad� bylo mnoho
mlad�ch stromk� vys�zeno, plot byl opraven, na stodole byl
nov� kryt, ale hruaku, pod kterou jsem s Ji��m sed�vala, za-
s�hl bo~� posel (blesk), m�la sra~en� vraek. U vedleja� chalu-
py nezm�nilo se nic; tu p�ejmul tat�k od nebo~ky Novotn�
za v�minek. Novotn� byla ta, co d�lala ty h�n�, a m�j nebo~-
t�k byl jej� syn. U chaloupky byla mali�k� zahr�dka, nebo~ka
v~dy m�vala z�hon petr~elky, cibule, n�jak k���ek kade�av�ho
bala�mu, aalv�j, a jak toho t�eba bylo v dom�cnosti, a ona
byla milovnice ko�en� jako j�. Ji�� upletl j� z prout� plot okolo t�
zahr�dky. Jeat� to byl ten sam� plot, ale zahr�dka byla tr�vou
zarostl�, jen trochu t� cibule tam bylo. Z boudy vylezl star�
pes napolo slep�. ,Chlup��ku, zn�a mne? vol�m na n�ho, a on
se mi za�al t��t okolo nohou. J� myslila, ~e mi srdce l�tost�
pukne, kdy~ mne ta n�m� tv�� poznala a v�tala. D�ti se na mne,
chud�rky, d�valy, pro� pl��u, j� jim toti~ ne�ekla, ~e jdu k b�b�
jejich, myslila jsem, jestli by se na mne p�ece hn�vali, aby to
ty d�ti nev�d�ly. Kaapar, nejstara�, pov�dal: ,Pro� pl��ea,
m�mo, co~ nedostaneme zde nocleh? Sedni si a odpo�i�,
my po�k�me, a j� ponesu ti uzl�k. Hlad nem�me. Johanka
a Terezka p�isv�d�ily, ~e nemaj� hlad, a m�ly, neboe jsme aly
kolik hodin lesem a na ~�dn� staven� jsme nep�ialy. ,Ne, d�ti,
pov�d�m, ,tady v tom staven� narodil se v�a otec a tu vedle
narodila se vaae matka a zde z�st�v� vaae b�ba a d�d. Po-
[ Pobierz całość w formacie PDF ]